Tento příspěvek je o kratičkém sdílení mých myšlenek a pocitů jako odborníka, který stojí před novými otázkami rodičů a jejich dětí. Jsou to otázky, které odrážejí novou dobu spojenou s pandemií. Najdete zde taky link https://psychologie.cz/psychika-zavrenych-deti/ na inspirativní rozhovor s dětským psychiatrem Pöthem, který mě obohatil, ujistil v mém náhledu, postoji a s kterým oslovuji nyní taky vás.
Školy se zavřely. ZASE.
Jsem nenapravitelná idealistka, a tak jsem si představovala, že na jaře 2021 se školy tak nějak postupně otevřou. Ony se však zavřely – a to úplně, i ty mateřské. S tím jsem vážně nepočítala! Rodiče, kteří si loni na jaře mysleli, že situace, kdy je celá rodina zavřená doma na home office a domácí výuce, je k nevydržení, drží dále i po roce. Drží třetí vlnu nebo tedy třetí školní pololetí. Statečně se drží, rodiče i všechny děti: malé, předškolní, adolescentní. Některé lépe, jiné hůře.
Stále idealista a trochu realista.
Musíme si pomáhat, vidět význam v solidárnosti, síle lásky, optimistického myšlení a víry v lidskost.
A v to, že je lidské a naprosto normální přiznat si, že si už všichni doma lezeme na nervy. I ti, co žijí sami, už lezou na nervy sami sobě. Někdy je úlevné toto přijmout, uznat, že máme navzájem ponorku. Říct si, že to všechno už fakt trvá strašně dlouho a nikdo přesně nevíme ani jak dlouho to ještě potrvá. Všem nám chybí kultura, kroužky, scházení se, společné grilování, oslavy, tancování v barech, či teambuildingy v práci. Dokonce i ty davy v ulicích začínají chybět někomu víc, někomu míň.
Děti a jejich světy.
Mně leží na srdci otázka, co říct na konzultaci zoufalým rodičům, když já sama jsem zoufalá.
Upřímně uznávám, že dětem online výuka už nic neříká, že je nebaví. Učitel se smrskl do malého mluvícího čtverečku na obrazovce, který je proti „živému“ učiteli, i při té největší snaze, strašně málo motivující a strhující. Učit se stále na tom samém místě v pokoji, či v obyváku a na tom samém místě následně dělat taky úkoly a taky cvičit třeba na flétnu… Příliš málo změn na človíčka, který potřebuje dynamiku, výdej energie minimálně na sto způsobů. Ani za normální situace, kdy děti mají mnohanásobně náročnější program, se často stává, že dětem ještě v osm večer zbývá spousta energie a nechce se jim spát. Co teprve dnes, když se přirozený režim škola, kroužky, domácí úkoly, víkendy, návštěvy a výlety apod. vytrácí. Asi teď nikdo nemá stoprocentní rady, je to nová situace pro všechny – i pro odborníky. K dispozici máme spíše pokusy, experimenty, co může pomoci zabírat, nabízí se spíše vzájemná sdílená inspirace, jak se ta která rodina s různými novými fenomény přicházejícími s nečekanou dobou, vypořádává.
Co tedy trápí rodiče a světy jejích dětí?
Děti si hrají více na mobilu a notebooku, co s tím…
Zavírají se stále více v pokojích…
Jak vnímají, to co slyší od nás, jak komentujeme dění kolem nás…
Má smysl vytáhnout puberťáka ven…
Je dobré navštívit kamaráda…
Jak mluvit s nimi o strachu ze smrti…
Nedonutím ji, aby dělala úkoly…
Perfektní rozhovor k těmto tématům najdete v podcastu dětského psychiatra Petra Pötheho který přináší inspirativní úvahy, jak o těchto věcech přemýšlet, a jak o nich hovořit s dětmi. Vyslechnete si i praktické rady, které mohou přinést úlevu a na chvíli oživit stereotyp v našich dnech. Ale hlavně si uvědomíte, že to, jak si v této náročné situaci vedete a jak ji prožíváte, je v pořádku. A tento klid vám poskytne prostor řešit věci s větším nadhledem.
Nejnovější komentáře