Věděli jste, že ještěrky mění zbarvení kůže podle toho, co prožívají? Pokud jsou v nebezpečí, zbarví se do barev přírody, aby se lépe ukryly před nepřítelem. S tímto úžasným přírodním jevem si pohrála autorka knížky Iryna Zelyk v publikaci „Príbeh o dvoch jašteričkách a slnku“.
„Počúvaj, sestrička, niekedy mám pocit, že mám slnka málo. Že na teba svieti viac ako na mňa, pokračoval Lolo. „Vážne? Ja si zase myslím, že svieti viac na teba!“ prekvapene odpovedala bratovi Lili. „Poďme nájsť miesto, kde budeme mať slnka ešte viac. Kde na nás bude svietiť tak veľmi, že ho budeme mať konečne obaja dosť.“ navrhol Lolo.„
Autorka píše o dvou ještěrkách, sestře a bratrovi, kterým se kůže zbarví kromě hnědé a zelené i na modrou, fialovou, růžovou, červenou a žlutou. Paleta barev kůže tohoto miloučkého plaza se proměňuje podle toho, jaké různé pocity v sobě tyto příšerky můžou mít, a to přesně takové jako mají děti či dospělí, tedy např.: zlost, radost, lásku, smutek, strach, štěstí atd.
Sourozenci Lolo a Lili, tak se zvířátka v knížce jmenují, zažívají různá dobrodružství, a přitom pociťují jednou radost, podruhé zášť či strach. Svlékají se z barvy fialové do modré, ze zelené do žluté a potom zas z červené do růžové. Úžasné. Mění barvy dle svých emocí a zároveň si o nich povídají. A právě o to jde. Povídat si o pocitech a emocích, o tom, co děti prožívají, jak se cítí, co který pocit znamená a zda mu rozumí. Tento autorčin nápad velmi oceňuji a jeho zpracování považuji za velmi přínosné.
Je nesmírně důležité probírat s dětmi jejich prožívání, protože tím se učí porozumět nejen samy sobě, ale i emocím ostatních. Líbí se mi, že autorka používá krásné metaforické a jednoduché vyprávění o každodenních prožitcích našich ratolestí a zároveň dává návod, jak můžeme s dětskými emocemi bezpečně pracovat.
Možná také slýcháte něco jako: „Jak to, že tebe má mamka radši než mě?“ nebo „Ty to umíš lépe než já! Taky to chci umět jako ty!“ a spoustu dalších podobných situací. Tyto situace jsou nám důvěrně známé, a patří k běžnému životu. Jsem však přesvědčena o tom, že povídat si s dětmi o těchto pocitech pro většinu až tak běžné není.
Pokud je vaším cílem rozvíjet osobnost dítěte i po stránce emoční inteligence, vřele doporučuji všechny publikace Iryny Zelyk. Nemusíte mít žádné obavy, že vychází ze složitých psychoanalytických rozprav založených na vysoce sofistikované úrovni.
Vidíte jen dvě ještěrky měnící se v magických barvách, které přibližují čtenáři pocity dětí v sourozeneckých peripetiích každodenního života. Metafora měnící se barvy kůže ještěrek ve smutku na modrou, ve vzteku na červenou a při objetí na růžovou je navíc tak fascinující, že si děti spontánně začnou okamžitě na ještěrky hrát. To mám odzkoušené.
Publikace je nádherně ilustrovaná a najdete v ní spoustu překvapení nejen pro děti.
Nejnovější komentáře