„Děti se učí hrou, ještě více hrou problémovou, která je vede k využití dosavadních zkušeností a přináší jim nové.“ Kolb David
„Pozorujte, jak si děti přichází na věci sami.“ „Čas a trpělivost je to, co od nás nejvíce potřebují.“
Nedávno jsem byla jedno nedělní odpoledne s kamarádkou na výletě u Proboštských jezer. Je to místo, kde na chvílí máte možnost zažít pocit jako u moře, borovicový les a písková pláž, krásné čistá voda. Po pláží pobíhaly děti, některé se i koupaly, cákaly vodu kolem, skákaly a smály se. Všimla jsem si chlapečka, který blízko rodičů lopatičkou nabíral písek a nosil ho blíž k jezeru, kde si stavěl hrad, tam a zpět, nabrat vysypat, ať má dostatek zásoby. Spokojeně s naprostým ponořením a zapálením do své aktivity nevnímajíc svět. Jeho táta ho pozoroval a ze své zkušenosti poskytoval rady, že se zbytečně naběhá, že proč to nedělá rovnou u jezera apod. I když se tatínek ptal, na odpovědi chlapce nečekal… A rovnou mu nabídl efektivnější řešení, ve kterém nebude tolik běhat, vlastně se tolik namáhat atd. A já jsem si říkala, proč je nutné těm dětem do toho pořád mluvit, vylepšovat a nabízet řešení. Já bych si tak přála je nechat na chvíli být, ať si hrají, přichází si na svět i sami, neukracovat je o prožívání radosti z vlastního experimentování.
1. Kolbův cyklus – zkušenostní učení
David Kolb a jeho další kolegové J. Dewey, G. Priest, J. J. Bannon, Pfeiff er a Jones přináší výzkumy z teorií učení, a to konkrétně z oblasti zkušenostního či prožitkového učení. Kolb popisuje učení zkušeností prožitkem jako cyklus. Učitel zadá problémový úkol, ve kterém dítě využívá dosavadní poznatky či zkušenosti a zároveň může přicházet na nové způsoby řešení a rovnou je vyzkoušet.
Příklady aktivit: Aktivity můžou děti dělat společně ve dvojici nebo samostatně, můžete jim k realizaci dát návodný plán nebo téma zadáte volně, dáte jim čas na dokončení nebo mohou mít úkol na pokračování. Děti mají: – postavit věž jen z ruliček toaletního papíru – mají k dispozicí provázek, lepidlo a nůžky, – postavit lodičky ze skořápky z ořechu tak, aby plavaly, – vyrobit hrnek z hlíny tak, aby měl ouško a dal se za něj držet, – postavit hrad z krabic ve třídě tak, tak aby měl okna a dveře.
Děti v průběhu akce (hra, úkol, plnění plánu, tvorba nebo cokoliv dalšího, co je motivuje, aby se zápalem realizovaly) prožívají různé pocity a každé dítě reaguje svým vlastním způsobem (o tom jsme psali v kapitole Děti, jsou ty, pro které to děláme, MBTI typologie, str. 19). V dobře připravené a naplánované činnosti každé dítě uplatní své silné stránky.
Fáze Kolbova cyklu:
1/ Aktivita: jedná se o prožitek samotný, o akci. V této fázi se nejvíce učí děti smyslově orientované, děti, které mají rády akci a které se nejvíce učí zkušeností, akcí, konáním.
2/ Sdílení: v této fázi s dětmi aktivitu reflektujeme. Ptáme se zejména na to, jak vše probíhalo, jaké měl kdo pocity, co se ve skupině odehrálo, jak spolupracovala. V této fázi se uplatní (a je důležitá pro jejich učení) děti vnímavé k emocích ostatních, pro které je zásadní, jak se ono samo či ostatní děti cítí.
3/ Zobecnění: v této fázi zobecňujeme, pojmenováváme principy, které fungovaly a které nefungovaly. Zde jsou zpravidla zapojené racionálně smýšlející děti, které tolik nepotřebují konkrétní detaily ani akci (prožitek), ale umí vnímat celek a obecnější principy.
4/ Plán změny: zde se uplatní děti usuzující, schopné plánovat a aplikovat obecné principy v konkrétním úkolu. Po této fázi následuje nová zkušenost. Skupina vylepšila svou strategii, proběhne nová akce a všechny fáze mohou proběhnout znovu. Proto se někdy o Kolbově cyklu mluví jako o spirále.
2. Joseph Cornell – zážitkové učení
Joseph Cornell označuje proces učení zážitkem pojmem „flow”, který můžeme chápat jako plutí, sladění se. Při pobytu v přírodě pedagog může určitými kroky pomoci dětem „ponořit se” do prožitku, tedy podpořit flow učení. Je pochopitelné, že takový krok nelze autoritativně nařídit. Klíčový je proto přístup pedagoga k dětem.
Cornellovy metody jsou zaměřené zejména na pozorování a radost z pobytu v přírodě.
Pro program s dětmi v přírodě na bázi flow učení navrhuje čtyři stupně zážitku od úvodního vzbuzení nadšení k závěrečnému sdílení příběhů. Pro každý stupeň pak vyvinul řadu metod.
1/ Prvním stupněm flow učení je vzbudit nadšení. Tento stupeň je založen na dětské potřebě hrát si. Je obvykle spojený s čilou aktivitou, má dynamický průběh.
Příkladem této aktivity je hra „Netopýr a můry”. Lze ji hrát již s dětmi ve věku tří let, a to za každého počasí. Děti vytvoří kruh, jedno jde doprostřed a představuje netopýra. Hráč má zavázané oči, protože netopýr létá v noci a neorientuje se zrakem, ale sluchem. K netopýrovi „přiletí” do kruhu 3–5 nočních můr. Netopýr vysílá signál (starší děti lze seznámit s pojmem ultrazvuk) tím, že zavolá „netopýr”. Na to se mu každá můra ozve zavoláním „můra”. Netopýr tak ví, kterým směrem letět a můry chytá. Po ulovení všech můr se děti v rolích střídají. Pokud je lov poslední můry zdlouhavý, lze zmenšit kruh. V aktivitě jde zejména o pohyb a radost ze hry.
2/ Po vzbuzení nadšení následuje fáze koncentrované pozornosti. Je to fáze, kdy se děti otevírají novým zkušenostem při zaměření na konkrétní činnost.
Oblíbenou metodou je hra „Kolik zvuků”. Děti sedí na zemi, mají zavřené oči a připravené ruce. Čekají, až uslyší předem určený zvuk, obvykle se začíná zpěvem ptáka. Jakmile uslyší zpěv jednou, zvednou ruku. Když jej slyší podruhé, zvednou druhou. Na pokyn pedagoga děti otevřou oči (děti s oběma rukama nahoře již obvykle otevřené mají) a vidí, kolik kamarádů slyšelo zvuk. Se staršími dětmi lze hrát hru déle, místo zvedání rukou ukazují na prstech ruky, kolikrát slyšely zvuk. Následuje povídání o tom, zda byl zpěv blízko či daleko, hlasitý či tichý, případně komu přesně patřil. Zejména na jaře se lze zaměřit na hlas patřící určitému druhu ptáka. Zajímavé je také porovnání zážitků z této hry při poslechu zvuků v lese a ve městě.
3/ Další fází flow učení je nezprostředkovaná zkušenost. Jejím cílem je prohloubit poznání a podpořit intuitivní porozumění situaci.
Metodou, která navazuje na předchozí je hra na „Ptačí řeč”. Děti se snaží napodobit hlas ptáka, kterého slyší a čekají, zda se jim opět ozve, poté zvuk opakují. Je proto vhodné, když se děti podle předem určeného pravidla střídají. Také je možné, aby zpívaly společně. Zpívání lze nahradit i rytmickým „pššš-pš-pš-pššš”. Děti u této aktivity vydrží až překvapivě dlouho, plně se ponoří do prožitku „mluvení ptačí řečí”. Jejich citlivost pro zvuky v přírodě se zvyšuje s pocitem vzájemného porozumění. Zároveň s sebou tato aktivita přináší prožitek ticha, který může být zejména pro děti z města výjimečný.
4/ Poslední fází Cornellova flow-učení je sdílení příběhů s ostatními. Konkrétně je myšleno sdílení příběhů lidí, kteří zásadním způsobem ovlivnili situaci, v níž se nacházíme, nebo souvisí s děním kolem nás. Na vyprávění pak mohou navázat děti, které zažily něco podobného.
Cornellova metodika je dobrým a osvědčeným zdrojem inspirace.
Více: (Zdroj-http://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/9321/vyuziti-metodiky-josepha-cornella-nejen-v-lesni-materske-skole.html/5. celý zážitek naplňujte radostí)
Nejnovější komentáře