Rozhovor s jednou z maminek o předškolní přípravě formou Maxíka přináší zejména praktické informace o tomto programu. Dozvíte se, co program obsahuje, jak se realizuje, co k němu potřebujete, co s ním získáte.
Maminka předškoláčka popisuje své zkušenosti s programem Maxík
Milá Moniko, jsem ráda, že s Tebou mohu vést tento rozhovor a děkuji Ti za to. Jsi jednou z maminek, která se právě pečlivě účastní se svým synem Jonášem a se mnou J KURZU MAXÍK.“Můžeš nám prosím prozradit, kde jsi o tomto programu slyšela poprvé a jaké první kroky jsi udělala na cestě za „Maxáčem“, jak mu s Jonášem dnes už důvěrně říkáte?
Poprvé jsem se potkala s Maxáčem docela nestandardně. V rámci logopedické poradny, kam jsme dojížděli nejen kvůli výslovnosti, ale také nácviku pozornosti a grafomotoriky, jsme dostali jeden pracovní list z Maxáče, ale bez širšího vysvětlení o co jde, jenom s instrukci, že tady ať si doma dělá tečky… Mezi řečí jsem se o tom zmínila paním učitelkám ve školce, ze kterých jedna měla také instruktorský kurz k tomuto programu. Ta mi vysvětlila, o co v programu celkově jde a že to nestojí jenom na grafomotorických cvičeních, ale je to ucelený soubor krátkých úkolů, které se musí dělat pravidelně. U nás ve školce tato paní učitelka pak vede Maxáče nejčastěji s dětmi, které mají odklad povinné školní docházky. Jelikož mě tyto informace navnadily a nechtěla jsem čekat na případný odklad u syna, chtěla jsem v předškolním roce začít s Maxáčem. A byla jsem nadšená, když jsem zjistila, že ty ho děláš taky.
Jako speciální pedagožka bych asi měla na úvod něco o programu Maxík říct já, ale napadlo mě, že by popis tohoto uceleného programu mohl být srozumitelnější právě z tvých úst. Jako maminka malého předškoláčka budeš pro mnoho rodičů určitě autentičtější.
No děkuji za důvěru 😊. Já bych Maxáče popsala jako velice promyšlený program, který relativně nenásilnou formou vtáhne děti do světa grafomotoriky, ale také je připraví na školu. Každý den se synem děláme Maxáče, který se skládá ze tří částí. První je dechová, kde se dítě učí koncentrovat. Je to opravdu důležité cvičení, protože třeba jednoduchými křížovými pohyby se lépe propojují hemisféry a to znovu dítě dál posouvá. Druhá část se skládá ze samotného grafomotorického úkolu, kde dítě kreslí jednoduchý tvar, ze začátku třeba jenom tečky nebo čáry nebo obloučky a u toho říká vhodný veršík. Není to tedy jenom o tom, že ty čáry a obloučky nakreslí, ale také o tom, že to dělá v nějakém rytmu slov a slabik. Poslední úkol je většinou doplňkový pro rozvoj dalších dovedností předškoláků, jako je rozvoj pozornosti, poslechu nebo orientace v prostoru. Celé to většinou trvá 7 až 10 minut každý den (pokud má Jonáš náladu, když ne, tak u toho trávíme i hodinu…), s tím, že ty grafomotorické úkoly se obměňují jednou za 3 až 5 dnů – záleží, jak to dítěti jde, a ten první a poslední úkol jednou za týden až dva – vždy se začátkem nové kapitoly.
Kratičká ukázka dýchaní a křížových pohybů.
Přesně jak říkáš, já jenom doplním, že se jedná o program, který lze realizovat individuálně 1,5 roku nebo i méně dle možností a potřeb dítěte. Stěžejným bodem MAXÍKA je dále nácvik grafomotorických tvarů v doprovodu básniček, říkanek, písniček v rytmu. To podporuje sluchovou analýzu a syntézu a přirozeně rozvíjí psací dovednosti dítěte. Zde se můžete podívat na kratičkou video ukázku.
Jaká byla vaše situace se synem, proč vám byl program doporučen? Můžeš krátce popsat ty důvody, které Tě vedly program nakonec vyhledat konkrétněji?
No u nás to byla rozhodně nerozvinutá grafomotorika. Upozorňovali nás to na ve školce snad už od jeho tří let. A jelikož je grafomotorika něco, co se nedá naučit ze dne na den a zároveň je to důležitý předpoklad pro školní zralost, nechtěla jsem nic odkládat a přípravu jsme v jeho předškolním roku zahájili hned v říjnu. Stal se vlastně součástí našeho všedního dne a plánuji s ním pokračovat až do letních prázdnin.
Úskalí a rizika, jak překonat překážky několik inspirací
Ok. Takže přibližně máme informace o tom, co program představuje, jak probíhá, jak dlouho trvá, jak se k němu případně dostat. Zkusíš si vzpomenout na začátky, jak se vám se synem dařilo Maxáče realizovat prakticky?
V úplném začátku, vlastně ještě předtím, než jsme začali, jsem se obávala, že to nevydržíme, že to zkrátka časem vyšumí, zapomeneme a přestaneme ty úkoly dělat. Proto jsme si se synem nastavili pravidlo, že večerní koukání pohádky/pořadů, které má rád na youtube, bude vždy až po Maxáčovi. Byl to pro něj důvod Maxáče začít i ho dokončit. A já měla kontrolku, že ještě nebyl Maxáč. Samozřejmě po pár nadšených týdnech se dostavila krize, kdy nám jinak pětiminutové úkoly trvaly i hodinu, protože nechtěl. V takových chvílích jsem si uvědomovala, že hlavně nesmím „vypěnit“, nesmím se naštvat a udělat scénu. Zkrátka jsem hledala cesty jak ho přesvědčit. Šlo to povzbuzením, jak mu to hezky šlo včera, nebo motivováním – třeba jsme zjistili, že motivace pro něj je, když se na něho dívá jeho oblíbená hračka a pak ho pochválí. A pozor, nestačilo říct „chválím tě“, to musela být detailně odůvodněná pochvala – třeba za to jak držel tužku, jak seděl, jak říkal básničku, jak udělal první úkol… Zkrátka někdy to vydalo i na několik detailních pochval za úkol, který netrval ani tři minuty.
Jonáš je šikovný, statečný chlapec a dnes už je to víc než půl roku, co se Maxáč stal vaší každodenní součástí? Co Ti pomohlo v krizových momentech? Co šlo dobře, co hůře konkrétně u vás, když se podíváš zpětně?
No, nejhorší je vždy začít nový úkol. Ale to je pochopitelné, ani nám dospělým se nové věci nezačínají snadno. Nejhorší bylo, když to byl úkol, který mu nešel hned, kde musel vyvinout úsilí se to naučit. Apriori postoj totiž byl „tohle dělat nebudu, to nechci“, takže přivést ho zpátky a donutit ho snažit se, znamenalo docela dost trpělivosti. Někdy to zvládneme humorem, že se ho pokusím rozesmát a ukázat, že ten úkol mu půjde. Někdy je to pod výhružkou, že něco nebude, třeba pohádka, a někdy je to pod příslibem odměny (abych pravdu řekla, „díky“ Maxáčovi máme doma asi tři hračky navíc, takže tuhle možnost zas tolik neužívám, to spíš když už sama nevím jak..)
Jaké jsou pozitivní okamžiky z Maxíka, nebo AHA, co tě, jak se říká „praštilo do očí“? Nebo nějaké zlomy, uvědomění apod.?
Tak u nás to jednak byla školka, kde jsem asi po dvou měsících „Maxáčování“ najednou na něj začala dostávat samé pochvaly. Ne tedy přímo na grafomotoriku, ale celkově na to, jak se zapojuje, že začal třeba zpívat písničky a pamatuje si básničky.
Za těch 6 měsíců se Maxáč stal součástí našeho dne. Trochu zachraňuje i synovu přípravu do školy teď, když jsou školky už měsíc zavřené. Samozřejmě, ve školce by se toho naučil mnohem víc, ale aspoň to minimum dostává díky Maxáči. Jsem opravdu ráda, že jsme začali tak brzy a teď už si jedeme svým tempem a máme to zažité v denním režimu.
Co vnímáš, jako největší změnu, když to srovnáš ze začátkem a teď?
Doma je to teď tak, že si sám od sebe vezme papír a maluje nebo vymalovává, což před půl rokem rozhodně nebylo zvykem. Není to dokonalé, ale jednoznačně se to zlepšuje. Nemyslím si, že by z něho měl být vyloženě umělec nebo malíř, nebo že by v sobě objevil nějaký skrytý talent, to rozhodně ne. Ale za pozitivní považuji to, že je vůbec ochoten kreslit a že je na první pohled jasné, co ta kresba představuje. To si myslím, že je před nástupem do školy úspěch.
Co bys doporučila těm, co zvažují s Maxíkem začít? Co pomohlo vám se synem, že si vedete, tak skvělě?
Jednak ať se připraví na to, že je to opravdu každodenní závazek. Když se ale do toho dostanete, dětem to v předškolní přípravě hodně pomůže. Navíc, s Maxáčem získáte prostor věnovat se dětem strukturovaně a tak, aby jim to pomáhalo. Také vidím velkou výhodu v tom, že se naučíte s dětmi pracovat na úkolech ještě před nástupem do školy, zvyknete si společně na pravidelnost a povinnost něco udělat. To je důležité zejména u komplikovanějších dětí, které mají problém s výdrží, pozorností nebo nějaké další obtíže, které vyžadují větší zapojení rodiče. Rozhodně to tedy není jen program na rozvoj grafomotoriky, ale řekla bych, že rozvíjí předškolní děti všestranně.
Důležité je také vedení, tedy instruktor nebo instruktorka, který provedení Maxáče pravidelně kontroluje a učí jak dítě, tak rodiče další úkoly, jejich smysl a správné provedení. Měl by to být někdo, na koho se můžete vždy obrátit a doptat se na detaily, kterými si nejste jistí.
S Maxíkem je možné začít kdykoliv, pod vedením odborníka budete mít k dispozici metodické materiály a získáte přesné instrukce k jeho praktikování. Více informaci o programu tady:
Nejnovější komentáře